Změněná mezibuněčná komunikace

Proč je mezibuněčná komunikace důležitá?

Vzájemnou komunikaci buněk umožňují signální mechanismy, které koordinují chování buněk a rovnováhu v buněčných populacích. Komunikační systém je velmi komplexní a zahrnuje signály mimobuněčné  (hormony, neurotransmitery, potrava,...), mezibuněčné (gap junctions)  a vnitrobuněčné (druzí poslové, přenos signálů). Signály můžeme rozdělit na synaptické, endokrinní, parakrinní a autokrinní. Mezibuněčná komunikace slouží ke koordinaci všech pochodů, které umožní existenci organismu jako celku, ovlivňuje růst, vývoj, dělení a organizace buněk do tkání. Většina buněk vyšších organismů je naprogramována na nutnou přítomnost specifických signálů, které jí umožňují přežít pokud se jí těchto signálů nedostává dochází k apoptóze. Selhání těchto mechanismů vede k rozvoji patologických stavů.

Stárnutí a změny v mezibuněčné komunikaci

Změny v mezibuněčné komunikaci jsou během stárnutí patrné na úrovni autokrinní, parakrinní, endokrinní, neuroendokrinní i neuronální. Jedná se o změny chemických signálů, které buňky využívají k předávání informací, mají negativní vliv na chování buněk samotných, jejich skupin, ale i na okolní mikroprostředí. Průvodním jevem porušené mezibuněčné komunikace je několikrát zmiňovaný chronický zánět stupňující se ve stáří - “inflammaging“. Vzniká jako důsledek vícero stavů: akumulace poškození ve tkáních, snížení schopnosti organismu efektivně se zbavovat patogenů, nefunkčních a poškozených tělu vlastních struktur, zvýšení tvorby prozánětlivých působků senescentními buňkami i buňkami imunitního systému nebo snížení autofagie.

Ukazuje se, že resveratrol může ovlivnit změny v mezibuněčné komunikaci.